Deník šíleného vědce: Project Itoh

Pokud by se chtěl člověk u nás dozvědět něco o tom, jak vypadá japonská literární sci-fi, tak má docela smůlu. Pár knížek od Kóbó Abeho, Murakami, a když rozšíříme záběr o horrory, tak se najde ještě pár věcí, ale jinak celkem bída. O trochu lepší je to, pokud ovládáte angličtinu, protože v zahraničí toho přece jen vyšlo víc. Zvlášť v poslední době, kdy US vydavatelství Viz Media rozjelo edici Haikasoru, v rámci které se zaměřují na japonské sci-fi, fantasy a horror. A tak se ke mně dostala i zajímavá sci-fi novela Harmony od Satoši Itóa (aka Itó Keikaku).

Příběh Harmony je vyprávěn z pohledu Tuan Kirie, toho času agentky zvláštní jednotky WHO a osciluje mezi současností a vzpomínkami na dobu před třinácti lety, kdy Tuan ještě chodila na střední. Svět, ve kterém Tuan žije, se zásadně liší od toho, co známe dnes. Po té, co se na počátku 21. století západní civilizace zhroutila v krvavé a děsivé bouři nestability, kterou následovala nukleární sprcha zbytku světa, dosáhlo lidstvo nebývalého míru a prosperity. Zásluhou objevu pokročilé lékařské nanotechnologie, v kombinaci s dokonalým kontrolním systémem, který má každý implantován v těle, lidstvo dokázalo během velmi krátké doby vymýtit všechny nemoci a jiné tělesné neduhy. Ovšem celý pokrok se nezastaví jen v rovině fyzické. Tak jako dřívějšímu světu dominoval kapitalismus, tak je dnes dominantní idea "životismu". Systém, ve kterém je lidem vštěpována maximální ohleduplnost k ostatním a zejména ke svému tělu, které se stává veřejným zdrojem a člověk je společensky zavázán o něj pečovat. A v téhle situaci mladá středoškolačka Tuan potkává Miach Mihie, jednu velmi zvláštní a neobvyklou dívku, kteréžto setkání se pro ni stane osudným.

Myslím, že to můžu z fleku vybalit. Harmony je velmi dobře napsané dystopické sci-fi, které se zaobírá jak tématem "dokonalé" společnosti bez vad a chyb, tak může jistým způsobem fungovat jako varování, kam až to může dotáhnout současná tendence k politické a sociální korektnosti. Svým způsobem je životismus jakýmsi zvráceným mixem buddhismu a humanismu, jak by ho asi aplikoval třeba takový Hitler. Mimochodem, nacisté jsou v knize několikrát zmíněni, řekl bych v docela nečekaných souvislostech. Kniha otevírá i několik dalších zajímavých témat, ale to bych už trochu spoiloval. Co mě hodně potěšilo, příběh není nijak extra předvídatelný a závěrečná pointa je dost efektní.

Co se týče postav, dominantní je samozřejmě Tuan jakožto vypravěč a její vztah k Miach, který slouží jako katalyzátor pro odhalování dalších a dalších informací o světě, ale také osvětluje Tuaninu vnitřní přeměnu (pokud se to tak dá nazvat). Konec konců nebyla by to správná dystopie, kdyby hlavní hrdina byl vzorňas až na půdu. Taky se nabízí otázka, do jaké míry bude čtenář s Tuan sympatizovat. Řekl bych, že instinktivně aspoň z počátku ano. I když se autor soustředí zejména na ústřední dvojici, tak ani ostatní charaktery nejsou úplně odfláklé, i když v tomhle ohledu by se toho dalo udělat ještě víc.

Technologicky nedělá Itó nic víc než rozvíjí současné trendy, zvláště tendence k co největší eliminaci účasti "živé síly" při vojenských konfliktech nebo aplikace rozšířené reality (AR) v kombinaci s nepřetržitým připojením do "sítě". Z tohohle pohledu knížka v ničem neztrácí.
Stručně a jasně, máte-li rádi sci-fi, postapo a jiné dystopické vize nebo jen "alternativní" možnosti fungování společnosti, pak je Harmony kniha pro vás. Váhat nemusí ani ti, co se bojí hard sci-fi, v tomhle ohledu se kniha nevrhá do detailů a technologie jsou jen příběhu napomáhající kulisou.

Název: Harmony (ハーモニー)
Autor: Project Itoh (伊藤計劃)
Rok: 2010 (2008)
Vydavatel: Viz Media, LLC
bookdepository, amazon.com, amazon.co.uk