Kami nomi zo shiru sekai (The World God Only Knows)
Keima Katsuragi není jen obyčejný středoškolák. Má totiž výjimečné schopnosti, v celém Japonsku se nenajde nikdo, kdo by se mu mohl vyrovnat.. desítky se k němu denně obrací s prosbou o radu. Keima je totiž Bůh (Kami-sama)... Bůh balení holek.. v randících hrách.
Randící hry tvoří nejvýznamnější část jeho života, hraje je neustále, dokonce i při vyučování. A je dobrý, žádná dívka mu neunikne. O jeho schopnostech se doslechne i Elsee, démonka z pekla, která byla přeřazena z úklidu na lov uprchlých duchů (většinou kriminálníků a podobných živlů). A protože takoví duchové na útěku ("runaway spirits") se ukrývají v nemocných dívčích srdcích, rozhodne se Elsee vyhledat pomoc samotného Boha balení ("Capturing God"). Láska je totiž jedním ze způsobů jak ducha dostat ven. Než se chudák Kami-sama (jeho jméno lze totiž číst i takhle) rozkouká, už v tom lítá... A když se mu nepodaří s Elsee chytit rovnou stovku uprchlých duchů, přijde o hlavu. Což je poměrně fatální, protože o 3D holky Kami-sama nejeví sebemenší zájem...
TWGOK je velmi příjemný objev, který se mi podařil před pár měsíci. Manga o otaku přes hry, který je nucen použít své dovednosti na reálné dívky je vcelku originálním námětem. Co je pozitivní, tak autor se úspěšně vyhnul stereotypu a každý příběh je unikátní a Kami-sama se musí uchýlit k roztodivným metodám, aby dosáhl cíle (což nemusí být nutně jen aby se do něj dotyčná zabouchla). Postupem času se příběh rozvíjí a čtenář se dozvídá nové informace, jak je to vlastně s těmi duchy atd. Postavy jsou dobře vykreslené, Elsee je poněkud roztržitá, občas nešikovná a ze svého minulého zaměstnání posedlá uklízením :) Kami-sama je zase posedlý hrami, během jednoho dne jich stihne dohrát hned několik a večer už na jeho stránkách (díky ním je tolik proslulý) visí recenze a rady jak je úspěšně dokončit. Kresba je příjemná, místy roztomilá, ale ne přehnaně. V současnosti vyšlo něco přes 60 kapitol a manga stále vychází. Doporučuji minimálně zkusit, já se u ní bavil moc :)
Cross Game
Baseball... u Japonců jeden z nejpopulárnějších sportů, že pro něj dokonce mají i vlastní slovo (yakyuu). Kou Kitamura je syn majitele obchodu se sportovními potřebami a o baseball nejeví větší zájem. Kamarádí se ovšem s Wakabou, jejíž rodina vlastní baseballové centrum (mají tam trenažéry na trénování odpalů), chodí spolu do třídy a Wakaba ho bere jako svého kluka. Ale protože nic nebývá definitivní, na vyšší střední už Kou trénuje ve školním baseballovém týmu. Cíl? Splnit Wakabin sen, vyprodaný stadion Koushienu (celostátní středoškolský baseballový turnaj), finále a na něm Kou jako nadhazovač.
Cross Game je nečekaný a o to příjemnější objev letošní jarní anime sezóny. Anime o sportu jsem zatím míjel, Cross Game je ovšem výjimka. Především díky tomu, že se nedá jednoznačně přiřadit k sportovním anime jakožto žánru. Pravda, hrají tam baseball a točí se okolo něj i značná část mimoherních aktivit, na druhou stranu má CG i silnou komediální a naivně romantickou (pohybujeme se v oblasti prvních lásek) stránku.
Na první pohled člověka zaujme už kresba, která není v současnosti zrovna typická. Mně se celkem zamlouvá, prvoplánová "keionovitá" roztomilost je to poslední, na co bych chtěl koukat. Voice acting je také na slušné úrovni a celek doplňuje skvělá hudba včetně 'retro' znějícího openingu. Asi největší devizou CG jsou postavy a jejich charaktery, které působí velmi živě a baví i přes to, že to jsou vlastně klasické archetypy. Inu, když to autoři umí dobře podat... Zvláště roztomilá je Aoba a její potlačovaný vztah ke Kouovi a nebo pálkařské eso Azuma, který narozdíl od Koua zachovává za každé situace stoický klid a rozvahu.
Těžko se mi hledají zápory, snad jen pokud nesnášíte baseball, tak vám tohle anime asi moc nedá.. ostatním doporučuju, stojí to za to! (Když tohle píšu, tak je na světě 27. díl, čili anime je zhruba v polovině.)
Žádné komentáře:
Okomentovat